Tradiční Kájovský turnaj 2024
V sobotu 16.11. L.P. 2024 se odehrál v příjemném prostředí Kájovské základní školy již tradiční turnaj v šestkovém volejbale a VK Leče byl u toho. Děkujeme za pozvání!!!
První zápas začal se čtvrthodinovým zpožděním, neboť kapitánům se stříhání o míč trochu protáhlo. Naštěstí duchapřítomné osazenstvo tuto nešťastnou dvojici odvedlo do kumbálu a snad tam stříhají ještě dodnes. Dle pondělních zpráv z TN.cz se místností rozléhá stále tajemné kámen, nůžky, papír. Dosvědčily to dvě uklízečky a náhodný kolemjdoucí.
Samotný vstup do turnaje se nám moc nevydařil, první set jsme spíš než vkleče, hráli ještě spící a ztratili desetibodové vedení. Když naše podání nezamířilo do autu, tak to pro změnu vypadalo, že nás naše mentorka zaměstnala na plný úvazek a provádíme testování pevnosti sítí. Sítě testem prošly, ale náš bodový náskok se vytratil. Za stavu 19:19 si náš kustod spletl sporty a z trojkového odpaliště umístil nádherný homerun. Druhý set pak začal v podobném duchu. Postupně jsem se rozehráli a vybojovali remízu 1:1 (19:20; 20:17).
Druhý zápas byl takové déjà vu, rychlé vedení a ztráta bodového náskoku. Však jeden rozdíl tady byl. Strana a vláda rozhodla, že tolik důvěry kustodovi už nesvěří a prohodila ho na nahrávce s Janou. Ta naservírovala míč, jak na vánoční večeři, k rukám Jarušky. Ze zadní řady podpořil někdo výskok uděláním kozy méééé (holt Ráďo budeš muset znova do školky), Jaruška pak přišpendlila míč k podlaze a utišila početné fanoušky soupeře. Druhý set pokračoval přetahováním o každý míč, nutno poznamenat, že z našeho podání by měli radost leda tak rybáři. Za stavu 11:12 jsme však vytasili trumf z rukávu. Za základní čáru se postavila Jana a svým nechytatelným úderem, no prostě to bylo asi jediné podání z naší strany, co se dostalo na druhou stranu sítě, zařídila sedm bodíků na číselníku a stejný počet vrásek na tvářích soupeře. Všichni členové týmu mužského pohlaví ještě stihli pod sítí udělat valnou hromadu a po sebrání všech kostí ze země jsme zdárně dokončili druhou sadu. Výhra 2:0 (20:19; 20:14), ale zápas jsme si opravdu užili a Dobčice nás mile překvapily. O přestávce jsme se pak dozvěděli, že v Dobčicích jsou schopni postavit až 10 volejbalových týmů neb mají přesně 60 obyvatel.
Třetí a čtvrtý zápas v proseccovém oparu zazněl jasně, pro nás 4:0 na sety. O přestávce jsme pak doladili potřebnou taktiku na poslední klání dnešního dne. Navštívili jsem kolotoč na matějské pouti, vyřešili vypůjčení luxusní limuzíny a pořešili správný výběr volejbalového spodního prádla, no prostě samé důležité věci, bez kterých by se nedalo poslední utkání vůbec zvládnout.
Na začátku posledního zápasu, když se strhla hádka jestli budeme hrát kulatým a nebo kulatým míčem, jsem si připadal jak na čtvrtečním tréninku. No vyhrála varianta I. a první set se hrál kulatým míčem s červenými proužky na bílém podkladu a druhý set pro změnu s kulatým míčem s bílými proužky na červeném podkladu. Důležité samozřejmě bylo si pořádně zanadávat, že s tímhle míčem se nedá hrát! Pak už jsme si užili poslední zápas a výhrou 2:0 jsme slavili vítězství v turnaji.
Z turnaje máme jeden poznatek a to, že příští dresy musejí být zelené, neboť v jiné barvě se Pavel necítí úplně komfortně.